Dva pytle na jednom pilíři


Obrázek uživatele adam hrubý

By adam hrubý - Posted on 04 Září 2021

Je 16. srpen 2021 a já vyrážím s kámošem Michalem Hlaváčem po několika letech zase v létě do Chamonix. Předpověď je bezchybná a my 17.8. v poledne parkujeme na parkovišti u nádraží k Montevers, nakupujeme ve městě dary, průvodce a drahé kameny a navečer vyjíždíme lanovkou na Midi. Plán je postavit stan někde u Pyramid du Tacul a rozlézt se v Contaminovy na Pointe Lachenal. Od lanovky vyrážíme přes ledovec pod satelity Taculu. Držíme se rčení, že kdo má v knize osudu napsáno, že spadne ze skály, nespadne do trhliny. A kdo tam má, že má umřít v trhlině, tomu nepomůže ani lano, a toho se pak celý výlet držíme. Cestou ještě okoukneme nástup do Contamina a mazácky stavíme stan v průsečíku dvou trhlin.
Abychom se vyhli tlačenici v Contaminovy, vyrážíme ještě za tmy od stanu a pak hodinu postáváme pod stěnou a čekáme, až jí trochu ohřeje sluníčko. Já potom zabloudím hned v první délce, řeší to spuštění z vklíněnce a tím pádem se přes nás dostávají hned dvě dvojky. Michal pak bloudí ještě v horních partií cesty a my se těšíme, jak nám to půjde v Gervasuttim. Nicméně cesta je to krásná, klíčové délky jsou psány za 6a+, ale první je spíš těžší (prstová spárka, která trochu zmizí) a druhá zase lehčí (žába). Stěnou se dá slanit, my při slanění ještě zachraňujeme dvě milý Němky, který zjistili, že mají krátké jedno dvojče.
Další den chceme na Gervasuttiho pilíř. Začínáme zkušeně, navazujeme se pod špatnou skálou a moc nechybí ke kvalitnímu prváči, naštěstí na poslední chvíli poznáváme Superculouir a tím pádem i správný pilíř. V cestě potkáváme dva Basky, těm nad druhou délkou dobře radíme kudy dál a všichni se společně ztrácíme v délce třetí, kdy lezeme moc vpravo do pásu převisů. Nakonec všichni kolem desátý dopo otáčíme a slaňujeme na zem, my ale už víme, že původní baskický směr byl ten pravý a máme se kam vrátit.
Další den brzo ráno vyrážíme, nacházíme správnou cestu, od páté do cca desáté délky lezeme souběžně, jsme rychlí, cesta je pěkná, převážně v pevné skále, krajinově vděčná. Dostáváme se kolem desáté hodiny k prvnímu klíčovému místu v 11. délce za 6a+ (dle průvodce), jde o mírně převislou prstovou spárku se špatnýma nohama, naštěstí je v ní dost skob. K tomuhle místu se ale nejprve doleze lehkou stěnkou, cca 20 metrů, z velké police se cvakne první skoba pak se leze... Délku tahá Michal, přelézá spodní, lehkou, část, z police cvaká první skobu, leze těžkou, převislou spárkou, cvaká druhou a pak i třetí skobu, kousek odlézá od třetí, když mu smekne noha a on si asi ze čtyřech-pěti metrů odsedává zadkem a zádama na polici, lana trochu zabrala snad až těsně před dopadem. Naštěstí se zvedne, hýbat se může, délku na druhý pokus hákuje, ale je to těžké i tak, cca A2 - 8 metrů lezení po skobách. Já dolézám za ním, zhodnocujeme škody: naražený zadek, kostrč, levý kotník a lýtko. Protože jsme teprve v půlce pilíře a nahoře nás čeká ještě několik set metrů mixů a pak několikakilometrový sestup, raději otáčíme. Pak už jenom zdlouhavě slaňujeme pilířem zpět na ledovec, lano se nám naštěstí seká až při posledním stahování.
Michal dopajdá do stanu a další den na Midi a k autu. V ČR ho beru radši ještě na rentgeny, ale kosti zlomené nejsou, jen zhmožděné měkké tkáně. Resumé jsou čtyři dny na ledovci, vylezený Contamin na Pointe Lachenal a dva pytle v Gervasuttiho pilíři. A taky zkušenost, že větší délka aktivního lana, zejména pak tenkých dvojčat, může způsobit pěkně dlouhý let i kousek od jištění. Třeba až na polici. Ale jak se říká, lepší špatný den na horách, než dobrý den v práci.
Pár fotek je tady: https://www.zonerama.com/homedik/Photo/7594984/282468131

Tagy

Navigace