Expedice 2013


Obrázek uživatele jakub

By jakub - Posted on 08 Květen 2014

Loni v zimě jsme se vydali na výlet. Chtěli jsme navázat na hřebenovku Nízkých Tater. Pokusím se Vás několika následujícími řádky vtáhnout do děje toho, co se nám nakonec přihodilo, povedlo a po.....

http://homedik.zonerama.com/Album/320809

Nalezli jsme volný týden, příliš nehleděli na počasí a s Adamem, Markétkou a Ančí na SMS lince s aktuální předpovědí vyrazili na přechod. Postup byl klasický - noční vlak, brzy ráno autobus a nástup do doliny.
Po cestě jsme měli několik promluv s ochráncem místní oblasti, který přes výhružky, zastrašování a pronásledování došel k závěru, že jdeme zemřít na hřeben a že nic nezmůže. Tvářili jsme se jako znalí situace, ale v koutku duše jsme tušili, že jsme v podobném terénu poprvé, že máme nedostatečné zkušenosti s lavinovou prevencí a že ač tušíme, které cesty jsou ty nejbezpečnější, vlastně nevíme, kterou se nakonec vydáme vzhůru. Poradili jsme se, vyslyšeli varování a vyrazili dolinou vstříc budoucím dnům.
1. den: Nejprve jsme sledovali projetou stopu linoucí se dolinou pozvolna vzhůru. Protože v zimě hrozí největší nebezpečí ve žlabech směřujících do doliny, zvolili jsme výstupovou cestu po vedlejším hřebeni směřujícím na hřeben hlavní. Po opuštění stopy přišel šílený výstup hlubokým prašanem s cepínem a hůlkou v ruce, sněžnicemi na nohou a sněhem všude okolo, někdy až po prsa. Těsně pod vrholem hřebínku jsme vykopali mělký záhrab pro stan, vybudovali toaletu, kuchyň a sušárnu na propocené oblečení. V zimě venku člověk kupodivu vymění kamna za prašan a vítr. Pokud je sucho. Spacák stačí jen pohodit poránu na prašan a za pár minut je opět nafouknutý a vyschlý. Bundy je pak nejlepší vystavit na dvě zapíchtuné hůlky.
2. den: Lavinová předpověď na draka. Počasí nic moc. Dohodli jsme se, že tento den věnujeme prošlápnutí stopy co nejvýše a vrátíme se zpět do základního tábora na noc. Mně hned během prvních metrů, zřejmě po včerejší zátěži, prasklo vázání sněžnice. Terén dnešního pochodu je bezpečný - Adam s Markétkou jdou napřed a já opravuju. Dohnal jsem je asi po hodině, do zhoršení počasí pokračujeme. Sněhu je opravdu požehnaně. Navečer ještě cvičíme hledání zasypaného v lavině pomocí vyhledávačů a sond.
3. den: Opět natěžko šlapeme včerejší stopou vzhůru. Od rána je hezky, příliš nefouká. Když se ale dostaneme na dohled hlavního hřebene a poobědváme, rozfouká se vánice jako prase. Já jsem měl dobrodružnou náladu a navrhl pokus o přenocování na exponovaném úbočí v záhrabu. Byl jsem přehlasován. (Ráno jsme vybraný dolík nalezli úplně poničený a zafoukaný sněhem.) V sedélku kopeme opět díru pro stan. Trochu jsme se nudili, tak byla jen o málo menší než autobus "kloubák".
4. den: Krásné počasí, hned po vyhlédnutí ze stanu nám srdce zaplesala. Bylo nám ale taky jasné, že dnes nikam nepůjdeme, dokonce že se budeme vracet. Proč? Ranní SMS hlásila lavinovou předpověď 4 a stoupající tendenci. Prašan nasněžený a nafoukaný do žlebů se během dní našeho postupu vzhůru zastavil v pohybu a vězel nestabilně uložený na předchozí umrzlé vrstvě, jen se rozjet do doliny. Musím říct, že za větru a mlhy by se sestupovalo s lehčí hlavou, bylo to pro nás ale dobrou školou v tom, že návrat a převaha hor může vypadat různě, pro neznalé oko i nepochopitelně. Sestoupili jsme až do doliny, našli dřevařskou chatku a zalezli do ní. Jelikož jsme poprvé nemohli použít benzínový vařič, vzali jsme za vděk malinkou náhradní bombou plynu. Bohužel nikoliv se zimní směsí. Probudily se naše inženýrské geny, VÝZVA, (podobně jako v Nízkých Tatrách) a už se objevy a vynálezy jen hrnuly. Výsledek je zachycen v galerii a jím se s Vámi i loučím z této dozajista první klubové expedice.

Tagy

Navigace