Mönch 12 - 2020


Obrázek uživatele adam hrubý

By adam hrubý - Posted on 27 Prosinec 2020

Na prosinec jsme s Oplatkem měli naplánovaný nějaký lehčí zimní hory a covidová situace v Evropě nám dost zjednodušila výběr cesty. Smí se jenom do Švýcarska, na Mnicha vede lehký hřeben Nollen, předpověď je luxusní, sněhu zatím moc nenapadlo a tak 16.12. vyrážíme z Pulečnýho do legendárního Grindelwaldu. Cesta probíhá, až na blikající kontrolku poruchy Adblue, vcelku hladce a ve středu 16.12. v noci parkujeme vedle zubačkovýho nádraží v alpský obci pod Eigerem.
Ráno 17.12. přebalujeme krysy, zkušeně necháváme zmrznout bombu na vaření, dáváme startovní pivo při čekání na zubačka a potom už jedeme na Kleine Scheidegg pod stěnou, kde se psala historie.
Z Kleine Scheideggu se snažíme kopírovat letní turistickou značku, takže nejprve sestupujeme kus údolím, abychom to pak zase vyšlapali v protikopci. Naštěstí máme sněžníce a hůlky, takže to nějak jde. Oplatek se posléze učí chodit na mačkách hned při sólo lezení s batohem na zádech po vápencových plotnách schovaných pod sněhem. Je to ale kluk šikovná, takže při západu slunce docházíme po hřebeni na Guggi Hutte. Take home message - v zimě je asi lepší povyjet až na Eigergletscher a traverzovat nad pásem skal přímo odtamtud, člověk si ušetří několik set metrů klesání a stoupání.
Každopádně v půl čtvrtý ráno nám zvoní budík a my za tmy kolem páté vyrážíme na vrchol, až pod "nos" lezeme sólo, je to spíš turistika do kopce než lezení, pod nosem na ledu se navazujeme, nejprve lezeme souběžně až ke skalám přímo pod serakem, pak dvě délky lezeme s jištěním ze štandu. Nad klíčovým místem vidíme, že už je to jen kousek na hřeben a už se vidíme na vrcholu. Na hřeben se pak hrabeme asi čtyři hodiny... Úplně vyšití se pak po hřebeni doplahočíme na vršek a se západem slunce zahajujeme sestup.
Očekávaná prošlápnutá normálka se nekoná, tak upalujeme po panenském firnovém hřebeni, což je snadné, abychom se na skalním hřebeni s padající tmou ztratili, což je snadnější. Takže nacházíme v hřebeni plošinku krytou z jedné strany skálou, vyhrabáme díru a jsme rádi, že jsme brali spacáky. Oplatek celou noc chrápe a já se celou noc klepu, ale ranní výhledy za to stojí.
Za světla, už bez komplikací, nacházíme cestu, sbíháme na ledovec, po ledovci na Jungfraujoch, kde kupujeme dárky rodinám a hlavně pivo a permonickou zubačkou valíme zpět do Grindelwaldu.

Z Grindelwaldu ujedeme asi 200 metrů z parkoviště, načež se na našem zánovním voze podělá spojka, takže čekáme do neděle a do ČR se vracíme na valníku.
Poučení:
1. traversovat z Eigergletscheru;
2. když lezeme cestu v jeden z nejkratších dnů v roce, je fajn si přivstat (i když do úspěšného sestupu nám chyběla asi hodina);
3. když to jdete v zimně a nikdo to měsíc nelezl, potrvá to dýl, kvůli prošlapávání (ale fakt nám chyběla jen ta hodina);
4. když na francouzský auto přilepíte japonskou značku, je to pořád francouzský auto.

pár fotek tady: https://www.zonerama.com/homedik/Album/6886499

Tagy

Navigace