Akce

Na prosinec jsme s Oplatkem měli naplánovaný nějaký lehčí zimní hory a covidová situace v Evropě nám dost zjednodušila výběr cesty. Smí se jenom do Švýcarska, na Mnicha vede lehký hřeben Nollen, předpověď je luxusní, sněhu zatím moc nenapadlo a tak 16.12. vyrážíme z Pulečnýho do legendárního Grindelwaldu. Cesta probíhá, až na blikající kontrolku poruchy Adblue, vcelku hladce a ve středu 16.12. v noci parkujeme vedle zubačkovýho nádraží v alpský obci pod Eigerem.

Po červencovém výletě do Kaiseru jsme s Oplatkem zatoužili po vyšších, opravdovějších a žulovějších horách a už cestou z Rakouska jsme začali plánovat výlet do Švýcarska do Bergellu. V půlce srpna je předpověď slušná, od středy 19.8. do pátku má být v Alpách plech, v sobotu odpoledne se to má kazit, vzhledem k tomu, že teprve ve středu vyrážíme z Čech, spočítaný to máme na minuty - středa cesta, čtvrtek nástup, pátek vylézt, sobota dopo rychlý ústup...

Na první zářijový víkend jsme byli s Oplatkem domluvení, že někam vyrazíme. Původní plán Dachstein nám hatí špatná předpověď na celé východní Alpy. Tatry i Dolomity jsou na tom podobně. Jediný, kde by to jakžtakž mohlo jít, je Francie. Předpověď na Chamonix není úplně zlá, v poličce nacházím nový průvodce na Briancon, kde by to taky mohlo být dobré. A nakonec mi vytanula fotka s cestou, kterou mi Oplatek poslal před měsícem, je na ní krásná, štíhlá a špičatá jehla kdesi v Oisans.

Jako každé jaro v posledních letech na mne zase přišlo nutkání létat. Skončilo to poletem 8 metrů na zem na Panťáku, následně letem vrtulníkem na moje pracoviště a posléze i novým kouskem železa v krku. Naštěstí mám široký páteřní kanál a dobrý svalový korzet, takže jsem šel brzo domů a mohl začít rehabilitovat. Ukázalo se, že zlomený krk a záda bolí daleko míň než zlomený kotník, tak jsme se po 5ti týdnech vypravili na lezecký rehabilitační pobyt do Dolomit do oblasti Paly. Sestava byla: Anička a Jirka (ferraty), Kačka (ferraty i lezení) a Oplatek + já (lezení).